Viktor Kopasz

Kopasz je vzkaz z dávnověku, ale přitom Kopčem, rozečtená štorchovka, vzkaz právě zanechaný na stole: ještě před chvílí jsem tu byl. Je to až podozrivé — jako kdyby fotograf najednou měl tu schopnost a zrovna tak, jako se dá ostřit na vzdálenost, dokázal ostřit do minulosti. Nejde samozřejmě o dobu osvitu, ty setiny a tisíciny, ale o hloubku záběru: o ta staletí a tisíciletí… Všechno to může začínat třeba záběrem zevnitř auta nebo momentkami z návštěvy, ale naráz se to zhoupne a jsme hned jako ve snu, z hladiny jezera se vynořují mytologická zjevení a kolem nich houstne ticho jako od věčnosti. Cyklus Holt-Est (1998 — 1999), Kopasz rovnýma nohama kdesi v symbolismu. A příště zase z jiného času nebo bezčasí…. Azokat ismerem. — Tamty znám. Je to vždycky jako vzpomínka, ale divné, že si vzpomínáme. Pokud jsme tohle někdy žili, určitě jsme to ještě nebyli my sami. Nikdo z nás. A přece k nám ta vzpomínka patří. Kopasz je vzkaz, vzkaz z doby před rozdělením. (Jaromír Typlt, 2002, skrátený text)